Místo zasvěcené nejen severským končinám aneb Manev blir mett før øynene :)
PĚKNĚ VÁS VÍTÁM VE SVÉM KRÁLOVSTVÍ ;D POHODLNĚ SE USAĎTE A ZKOUMEJTE JAK JE LIBO...ČÍM DÉLE, TÍM LÉPE :))) ZDRAVÍ KIMBBU

Září 2009

Mein Opa

24. září 2009 v 17:08 | Kimbbu |  Auf Deutsch
Ich möchte meinen Opa, der Madis heisst, beschreiben. Er ist siebzich Jahre alt, aber er sieht sehr gut für sein Alter aus. Er ist hoch und sein Körper ist atletischer, weil er immer Rad fährt. In der Jugend treibte er Sport. Er hat kurze Haare und graue Augen. Er kommt aus Estland, das im Norden ist, so hat er feste Beine. Er kann kühlen Kopf behalten. Er ist klug, mutig, aufrichtig, neugierig und lustig. Früher war er auch sehr ernst. Er interessiert sich für Wissenschaft, Politik und Gleichzeitigkeit. Er liebt seinen Leben und seine Familie und Freunden. Er hilft gern, wenn es nötig ist.

Familienverhältnisse

24. září 2009 v 16:58 | Kimbbu |  Auf Deutsch
Als ich Kind war, war ich ganz zufrieden mit meinem Leben und meiner Familie. Mit elf Jahren habe ich meinen Vati verloren. Er war sehr gut und hilfreich, er konnte mir niemals zuleide tun. Ich habe Sehnsucht nach ihm. Meine Mutti hat einen neuen Partner gefunden, aber unsere Verhältnisse sind nicht so gut. Es ist oftmal schwülle Atmosphäre bei uns. Darüber haben wir sehr kleine Wohnung, so dass wir keinen Raum und keine Ruhe haben. Ich habe zwei Schwestern, ich bin das Mittelkind. Ich denke, dass ich mit meine ältere Schwester besser auskomme. Wir haben ähnliche Ansichten. Dennoch streiten wir uns oft mit meinen Schwestern. Ich bin froh, dass ich so eine Mutti habe. Ich mag sie sehr. Wir haben ein gutes und enges Verhältnis zusammen. Wir haben noch einen kleinen Hund Denny. Er ist unser Schatz. Manchmal betragt er sich merkwürdig, so wir denken, dass er die Seele von meines Vati hat, weil er am Tag des Todes meines Vaters geboren ist.

Book nebo e-book? (Fejeton)

21. září 2009 v 17:20 | Kimbbu |  Ptákoviny (mišmaš)
V dnešní době čím dál častěji slýcháme pojem elektronická kniha. Například moje kamarádka Petra s tím měla jisté zkušenosti, když četla na internetu poslední díl Harryho Pottera ještě před jeho oficiálním vydáním. Avšak její zvědavost si odnesla s sebou svůj dluh, protože jí neustálé zírání do monitoru zkazilo zrak. Monitor je známý též jako chuťovka pro epileptiky, zvláště starší modely vypouštějí ze svého nitra až přílišné množství záření, proti kterému je krátká i pořádná dávka beta-karotenu, kterou bychom do sebe po této drastické kúře naládovali v mylném domnění, že po jeho požití se nám naše zrakové orgány vzpamatují. A musím s lítostí konstatovat, že proti tomuto ničivému živlu je i ta největší mrkev na světě krátká.

Já osobně jsem také jednou zkoušela číst sice ne celou knihu, nýbrž jen tři kapitoly, ale i tak z toho mám zážitek na celý život. Po několika minutách jsem měla pocit, jako by přede mnou stála mísa nakrájené cibule, možná tomu přispěl také fakt, že byl zrovna večer a mé oči se už těšily na své každodenní spočinutí v lahodící temnotě. Sice to byla ukázka krásná, avšak tištěná forma by dojem umocňovala mnohem lépe. Četla jsem o sněhu a zatím jsem měla spíše pocit, jako by žhnulo letní slunce, člověk aby si nasazoval ke čtení z obrazovky sluneční brýle. Možná by to pomohlo, nevím, ještě jsem to nezkoušela, poněvadž se mi sluneční brýle rozbily, když jsem si je nandávala s větším elánem než obvykle.

Ale zase na druhou stranu, elektronické knihy nemají jen samé záporné vlastnosti. Jejich výhodou je v prvé řadě to, že se v cuku letu dopraví celá knížka, potažmo její obsah, třeba přes celý svět. Žádné týdny čekání, až se vám vydavatelé odhodlají poslat knížku, na kterou máte už dlouhou dobu zálusk. Zvláště pokud je to unikát až z Indonésie, který se u nás neprodává, ale ten, kdo chce kulturu této krásné země studovat, přece jenom nějaký materiál potřebuje. Před nedávným časem jsem narazila na článek, který se týkal právě elektronických knih. Jejich síla spočívá právě v té rychlosti, kdy se čtivo dostane ke svému čtenáři. Tento vynález byl trochu promyšlenější, byla to ve skutečnosti jakási krabička, která fungovala na principu mini počítačů omezených funkcí. Po jeho otevření jste si mohli koupit elektronickou podobu jakékoli knihy a následně si ji přečíst. Tím, že z toho dnešní technická doba udělala skutečně pokrokovou hračku, mohla knížka podle libosti i vyluzovat zvuky či ukazovat obrázky, což je ovšem známé už díky knihám tištěným. Myslím však, že pro průměrného občana to čítá celkem nákladnou záležitost, díky čemuž si mnoho lidí nechá raději na tuto vymoženost zajít chuť.

Nicméně, stále existují primitivnější formy elektronických knih, tedy texty snadno dostupné na internetu. Kromě nákladů za internet máme šanci ponořit se do světů různých spisovatelů zadarmo. Dle mého názoru jsou nejužitečnější a nejsmysluplnější tvorby amatérských pisatelů, pro které tato cesta znamená jedinou možnost, jak ukázat své umění širšímu okruhu čtenářů. Na co si kazit zrak na dílech, které snadno seženete v obchodě či knihovně? Zároveň by se to mohlo brát jako nezákonné rozšiřování, když se bez jeho vědomí, natožpak souhlasu, zveřejní dílo, které pro něj znamená denní chleba. Když už se jednou někdo namáhá s tím vydat knížku, vypustit ji na světlo světa, měli bychom mít tolik úcty a respektovat jeho snahy a záměry.

Přesto přese všechno, co zde bylo řečeno, musím vyjádřit svou náklonnost ke klasickým knížkám, jejichž podobu známe již od pradávných let. Ten, kdo jednou zakusí kouzlo stránek a jejich typickou vůni, která je vždy přítomna, nemůže jinak. Já a moje sestra jsme věrné čtenářky od dětských let, už od té doby, co jsme se díky slabikáři naučily užívat si náležitě úcelu těchto svazků. Každou etapu lidského života nás provází různé knihy, v dětství to byly pohádky, které nám před spaním četli rodiče a později také my samy, v poslední době je to povětšinou odborná a světově známá literatura.

Je mi líto, že od té doby, co jsem nastoupila na střední školu, nemám na čtení skoro žádný volný čas, a dím, že v budoucnu to lepší nebude. Po časově náročném studiu pak nepřijde nic lepšího než-li zloděj času známý také jako práce. Ke čtení se tak dostávám většinou jenom při cestování hromadnou dopravou či při čekání - na nádraží, u lékaře či jiných příležitostech. Na polici se mi už asi dva roky kupí nové knihy, které čekají na přečtení, ale čas si na to prostě nenajdu. Když už čtu, tak se můžete vsadit, že je to něco do školy. Nedá se nic dělat, dnešní doba je na tyto požitky věru složitá. Člověk aby se pořád jen honil za budoucností a pak nemá čas na věci, na které by naši předkové nedali dopustit.

Interview s Tok'Rou Jollinar

20. září 2009 v 17:03 | Kimbbu |  Ptákoviny (mišmaš)

Rozhovor s veleváženou paní Tok´Rou Jollinar:


Dobrý den, paní Tok´Ro. Jak se cítíte při tak zataženém dni? Máte na to nějakou tajnou zbraň?
-Dobrý den, paní redaktorko. Cítím se jako ryba v záchodové míse. Jdu po ulici, všude mokro a potkávám samá hovna. Však víte, jak to myslím. A jestli mám nějakou tajnou zbraň? Chce to Savo WC a pořádnou štětku. A nebo se na všechno vysrat. (takový smích, až jsem se obávala o čistotu jejího prádla)
A jaké počasí je podle Vás ideální? Je to pro Vás důležité, jestli "leje jak z konve" nebo "vytápí jak ve výhni"?
-Miluju, když slunce vyhřívá mé sexy moravské tělíčko, ale zase co si budeme povídat, paní Šafářová, zmoklá jako slepice vypadám ještě víc sexy. (začala mě svádět pohledem)
Co se Vám vybaví při slově Skořepa? Chtěla byste takovou skořepou být?
-Skořepa? To je přece tajný recept na krásu. Skořepu si dávám na noc na obličej a ráno je má pleť napnutá jako tenisová síť. Skořepou bych chtěla být jen v tom případě, pokud byste si ji přikládala na svou prcku. (štípla mě do zadku)
Měla jste v dětství nějakou roztomilou přezdívku? Říkali Vám třeba mrkvičko, květáčku…?
-Říkali mi Bubulo Kebulo Hlávko zelí a dodnes mi to zůstalo. (tato odpověď byla těžce srozumitelná přes čvachtání kysaného zelí, které bez ustání šlapala)
V jistém zdroji jsem se dočetla, že máte slabost pro chlupaté knedlíky, co je na tom pravdy?
-To je lež jako věž! Nikdy jsem o ně ani okem nezavadila! (z pusy jí trčí chlup)
Když se rozhlédnete za sebe do řad, kde stojí Vaše sokyně, která ze všech bab na celé této zemi by Vám mohla podle Vás šlapat na paty?
-Myslím, že by to mohla být Elastička Úžasňáková, protože té jediné bych nedokázala přebrat manžela. Na animované hrdiny nestačím. (začaly se jí podezřele protahovat prsty na ruce)
Už jste někdy zkoušela řídit, chraň bůh, nějaké vozidlo?
-V pěti letech jsem dostala pod stromeček nadzvukový tryskáč a tím jsem odháněla špačky od třešní na sousedovic zahradě. Za to jsem si vysloužila přezdívku Svištící griotka.
Musela jste být pěkné kvítko, kam se na Vás hrabe Denis, postrach ulice nebo Kudrnatá holka!
-Vždycky, když jsem něco provedla, schovávala jsem se mezi babiččiny slunečnice, od kterých jsem byla k nerozeznání, a tak jsem se vždycky šikovně vyhnula výprasku.
Pojď holka, půjdem se picnout, abychom to naše interview pěkně zakončily. Co si dáš?
-Dala bych si steak ponořený v cibuli, žebírka, těstoviny se spoustou česneku, pomfrity s octem, kopu kysaného zelí a jestli se z toho všeho neposeru, tak ještě slivovici na vypálení červa.

SPL

Paní Tok'Ra po opravdu vyčerpávajícím intervyjů ;D

Milostná vyznání

20. září 2009 v 16:57 | Kimbbu |  Ptákoviny (mišmaš)
Heath "Sladká vášeň našeho dobra" - stvořen anděly

Do vínku mu byl dán andělský úsměv a jeho ortel byl vyslyšen: dostal se do nebe, tam kam patří a kde ho Bůh k sobě povolal. Moc mu to přejeme; ať v Ráji Tvá duše souzní s nebeskou hudbou a křídla andělů ovívají svou vřelou láskou Tvé zkřehlé údy, které se třesou pomíjivostí světa, ze kterého jsi nedávno odešel. Alelujem zní nebeské chorály a Heathovo srdíčko štěstím a láskou poskakuje. Milujeme tě!! Requiescat in Pace! (Vzkazují padlí andělé, kteří byli zapomenuti na zemské pevnině v Klopině a Uničově.)

Went "Dotyk andělského prachu na Vaše líce" - z andělského žebra zplozen

Z jeho očí vyzařuje andělské světlo a v jeho srdci plápolá oheň vášně...jeho nevinný pohled zračí že ve skříni určitě neschovává žádné kostlivce...mírně nabubřelé koutky úst zmagnetizované měsíčním prachem směřují ke středu pólů jeho duše a srdce...jeho vlasy představují labyrint do andělské říše a jsou snem mnoha mladých Lexů...tento božský klon se mi včera promítl v mém mozkovém závitu a já zjistila že jsem zamilovaná...můj třpyt v očích je toho jasným důkazem..(Váš anděl Inkognito)

Dani "Pekelný anděl" - Vejce vysezené samotným Ďáblem

Z muřího vejce vylíhnuvše se a donesen černou můrou, spatřil světlo božského světa náš ďábelský miláček Daník. Chlouba všech pekelností, klenot všech nemrtvých. Toť být jeho velkou předností. Trošku krvavější, ale pořád k nakousnutí. Naše jablíčko hříchu z edenského stromu prolezlé červem malichernosti, avšak stále zachovalé a se svěžím vykreslením. Manikúra nadevše! Nevěřili byste, že někdo může být tak zbrklý, že si ani v branách pekelných neuvědomí, že pořád v ruce svírá řetěz od kotle. Krásou očí okouzlí, milým pohlazením duše zahřeje...to je Dani v celé své kráse!!! Hold posílají Čmaňa a Tkaňa, uvízlé v tomto parakřesťanském světě.

Shagrath "Ďáblův syndrom" - s ocelovým srdcem démona

Ostrý trn probodnul mé srdce - má mě ve své moci, lapač mých snů - Shagrath! Kyvadlo se houpá, i houpačka nad propastí je skoupá na vodopád nadějí, které jsem si vydobyla pohledem na ostny takového kalibru. Romantika růže je už prehistorií rendez-vous, teď letí ocelové bodáky, tak nedobytné, že nad nimi zaplesá srdce nejednoho Herkula. Místo zubů irácké šiky, místo dechu střelný prach.. Dokonalá ikona, která nejen že si vydobude přední místo nad krbem všech mademoiselle v chomoutu, ale bude přetrvávat na věky věků, jakože Měsíce znovu a znovu bude ubývat a sob v mé garáži rozkousne i ten nejtužší stvol osudu. Potvrzeno, zpečetěno. Ruku v ruce s osamělostí přicházejí spasit i ten nejzapadlejší kout naše strážné maličkosti..

Simone "Démant nebeského oceánu" - andělskou láskou a něhou obklopena

Podmanivý pohled, který láká jako šťavnatá malina v jogurtu Jogobella. Andělská tvář vytesaná samotným Mistrem Michelangelem. Skvost v temných hlubinách metalové branže, klenot Epicy, samotné srdce celého tohoto celku, jejíž diamantové odlesky v očích učarují všem Padlým bez rozdílu. Co to slyší uši mé, co ty zvuky líbezné? To nemůže nic jiného býti než harfy protkané zlatým paprskem, na které hraje sám Orfeus! Nebo snad Simone tou příčinou...? Jistě se sami přesvědčíte, jestliže na její vystoupení pospíšíte!! Těšíme se v listopadu :-*

Popis osoby

20. září 2009 v 16:23 | Kimbbu |  Ptákoviny (mišmaš)
Osobu, kterou bych ráda přiblížila čtenářům či posluchačům, jsem si vybrala kvůli jejímu charismatickému vyzařování; i když nemusí vyznít mermomocí jako andělské, ba právě naopak, s ďáblem by si vůbec nezadala. Pokud by někoho jen pouhým břesknutím mysli napadlo dostat se jí blíže k tělu, musím s lítostí konstatovat, že by to nebyl zrovna nejšťastnější nápad. A už vůbec ne, pokud vlastníte více financí či majetku, než je obyčejné mysli zdrávo. A až vám sdělím, kdo je ta tolik obávaná persóna, osvítí se vaše mysl natolik, že vezmete nohy na ramena a seč vám budou síly stačit, pryč od tohoto protřelého, lidmi opovrhovaného individua. Není to nikdo víc ani nikdo míň než zločinecký, hamižný a jakoby smyslů zbavený, co se týče jakéhokoli možného i nehmotného dědictví, hrabě OLAF.

Již mnohá ruka klouzala perem po papíře, když se snažila přiblížit alespoň část tohoto složitého muže. A nebyl to zrovna nejsnadnější úkol, když vezmete v potaz, že hrabě Olaf na sebe neustále bere všelijaké převleky a rozmanité masky jako součást svých zlotřilých plánů a občas se nějaké té škrabošce dostane takové cti, že má za úkol vyvléci svého majitele z nesnází, mezi něž se počítají především útěky před spravedlností, které bychom na prstech jedné, dokonce ani na dvou rukách nespočítali a rovněž také k oklamání naivních, avšak v jádru dobrých a ochotných lidí. Typickým znakem, který by nás měl praštit přímo do nosu, když Olafa potkáme, je jeho dominantně srostlé obočí plazící se jako had čekající na svou kořist nad Olafovýma zlověstně vyhlížejícíma očima, ve kterých hrají snad všichni čerti. Všímavé oko by se jistě zastavilo ve středu dění celého jeho obličeje, kde se tyčí jako pohoří na širé pláni skobovitý nos. Ostrý rys nosu působí nejdramatičtěji z hrabětova profilu, když se snaží na svou oběť upřít pohled hodný zlaté sošky. Úzké rty rafinovaně schované pod oholeným knírem jsou to poslední, co by mohlo protisedícího zaujmout. Ale každopádně stojí za povšimnutí ďábelský úsměv, který dokáží tato ústa vykouzlit, když se Olaf rozhodne odhalit dvě řady svých zažloutlých, neopečovávaných, dechberoucích zubů. Celá postava se jeví velmi škrobeným a majestátním dojmem, který dovršují límce a nárameníky zdůrazňující mužnost a hrdost hraběte. Jeho největší vášní se stalo dovadlo, což se odráží i na šatech, které nosí. Kostýmy a naškrobené obleky, to je jeho. Paruky, falešné kníry, monokly a dřevěné nohy střídá jako na běžícím pásu. Jedinou věcí, díky níž můžete Olafa zaručeně a bez okolků poznat, zůstává vytetované oko na levém kotníku. Avšak i pudr udělá své a tetování se může skrýt celkem snadno před zraky zvědavých a udáníchtivých spoluobčanů. Co se týče chlouby jeho vrchní polokoule, pokrývky hlavy, mnoho z ní po těch náročných letech nezůstalo. Ale i tak si stále se želvou nezadá a své zbylé postranní ostrůvky barvy několik dní ležícího sněhu, čímž mám na mysli již řádně prošedivělou kštici, se vším šarmem a koketností načechrává před špinavým zrcadlem ve vstupním sále, jako by se na sklonku ledna opravdu nechumelilo.

Charakter mu sudičky do vínku nenadělily zrovna ukázkový, a tak se stane, že čas od času provede něco, za co by se nemusel stydět ani sám LUCIFER. Jeho největší hobby spočívá v okrádání majetku zámožných a veřejně uznávaných rodin, které se předtím nejdříve pokusí co nejsnadněji zlikvidovat, ale ne vždy se mu to podaří i se všemi členy domácnosti. Jeho nejsilnější vlastností je nejspíš notná dávka ctižádosti a cílevědomosti, kterou obratně využívá na cestách k dosažení svých malicherných snů. Kdyby chtěl někdo uměle vytvořit podobu hraběte Olafa, rozhodně by v kotli s ingrediencemi neměla chybět ani vychytralost, zločinecká píle, zvrácená chrabrost, ani touha po diktatuře světa olafovskou maličkostí. Pohybuje se v okruhu svých nejbližších společníků a kumpánů, mezi něž se čítají holohlavý muž s dlouhým nosem, dvě ženy s neustále napudrovanými obličeji, jež vypadají jako chodící mrtvoly, podivný tvor, u něhož se nedá určit, zda je to muž nebo žena a konečně vyzáblý chlap s háky místo rukou. Tyto všechny jmenované spojuje nejen obrovská zdatnost v osnování plánů, jak se co nejšikovněji zmocnit cizího statku a neutrpět přitom žádné ztráty, ale především divadlo, jež je jejich největší vášní a díky němuž si založili vlastní divadelní společnost. Nedá se říct, že by Olaf nebyl bystrý, protože dokáže snadno oklamat a bez všech skrupulí se vetřít do přízně osobě, která byť by ho předtím bez tíži svědomí udala kdejakému MUŽI ZÁKONA, teď by jej považovala za blízkého přítele, a to jen kvůli genialitě maskování, kterou se hrabě Olaf naučil v rámci svého kočovného divadelního společenství. A když už přijde i jeho převlek vniveč a je ostudně odhalen, dokáže se obdivuhodným, přímo bravurním způsobem vypařit jako pára nad hrncem. Ať se čerti žení nebo do kraje dopadají sluneční paprsky, můžeme si být jisti, že hrabě Olaf sedí a promýšlí další nekalý plán, jako že je tráva zelená a že na nejvyšší stolici vždycky sedí řídnoucí hlava.

Podle mého názoru je hrabě Olaf nesmírně rozmanitá a zajímavá osobnost, která rozhodně stojí za povšimnutí. Ať už na vývěsní tabuli na stěně policejní stanice nebo na podobizně vykreslující jeho jedinečnost, která visí zcela určitě ještě dnes uvnitř jeho černého zámku na kraji městečka. Je jasné, že tahle bytost si dokáže vždy zachovat svou typickou dávku osobitého kouzla a jít si za svým cílem, i když by mu v cestě stálo třeba na tisíc překážek. Činit nemožné zvládnutelným, to je přesně to, čeho si na hraběti tak cením. A tohle jen tak někdo nedokáže.

Battlefield (Česká legenda)

20. září 2009 v 10:04 | Kimbbu |  Hodina poezie
Tento kousek jsem nevymyslela já, inspirovala jsem se knihou pro děti Tajemný svět strašidel od Jiřího Pechy (ilustrace Neprakta). Můj vlastní je jen ten překlad do angličtiny. Vypůjčila jsem si z jedné povídky několik úryvků, které mě oslovily, myslím, že je tento kousek velice dojemný :))

Originál:
BOJIŠTĚ

Hned ráno po bitvě
Pohřbili zbylí obyvatelé své padlé druhy
Se slzami v očích.
Odešli na horu, aby zde pomstili
Jejich mučednickou smrt v husitském vojsku
Doutnající trosky pozvolna uhasly.

Déšť po čase smyl i prach,
Popel a slzy.
Rumiště zarostlo travou,
Milosrdný zub času
Zchladil i lidskou bolest a žal.
Padlí hrdinové však nikdy neopustili
Tuto smutnou lesní mýtinu.

Když sem po mnoha letech přišli noví osadníci,
Aby pokračovali v jejich násilně přerušeném díle,
Uviděli stovky světýlek
Tančit nad zaniklou osadou
Za temných nocí,
V která se proměnily duše nevinných obětí.

Překlad:
BATTLEFIELD

The morning after the fight,
The rest of settlers buried their fallen fellows
With tears in eyes.
They left on a mountain to revenge
Their tortured death in Hussite forces
The smoking wrecks slowly extinguished.

Rain washed the dust,
Ashes and tears after times.
The place was filled with grass.
The merciful tooth of time
Cooled human pain and grief.
Fallen heroes have never left
The sorrowful forest meadow.

When new settlers came here after years
To continue in their forcibly broken part,
They have seen hundred lights
Dancing above doomed settlement
Through the darkest nights,
In which were changed
Innocent souls of sacrifices.

Referát o PUNKU

19. září 2009 v 14:32 | Kimbbu |  Ostatní

PUNK


Hudební a životní styl; umělecký neideologický směr

Vznik punku jako hnutí se nejčastěji datuje do r. 1976, v Anglii šlo především o životní styl. Punkeři se stavěli proti společnosti a propagovali protikladný životní styl, kritizovali především "přetvářku" a "honbu za penězi". S hnutím se často šírily i drogy.

Stěžejním heslem punku je NO FUTURE! (+Fuck the System). Vyznavači punku tvrdí, že jeho základem je provokace.

Anglicky slovo PUNK znamená "výtržník", "nesmysl" - toto označení se používalo pro nekvalitní hudbu.

Hudebně se punk vrátil k počátkům rocku. Uží jednoduché melodie zpravidla o 2 nebo 3 akordech a ostrého satirického textu. Punková hudba se opírá hlavně o texty, kde poukazuje na současné problémy tzv. přímým, rychlým a úderným nakopáváním.

Za počátek punkového hnutí se považuje působení skupin Sex Pistols, The Clash a Ramones.

S punkovou hudbou je spojen i speciální chaotický tanec POGO, vychází z klasického poskakování na místě se snahou dopadnout vždy na místo výskoku. V dnešní době zahrnuje i kývání hlavou, máchání rukama, skákání v rytmu nebo i mimo rytmus bicích a zběsilou interakci s ostatními tanečníky.

Punkerské znaky mají hluboký ideologický význam. Číro - odlišení od hnutí skinheads, kteří měli hlavu vyholenou úplne. Obojek - symbol poukázání na otroctví společnosti. Roztrhané triko a džíny - "Je mož posuzovat člověka podle toho, co na sobě?"

K historii punku patří i hnutí Skinheads , které ve svých raných začátcích ještě nebylo rasisticky orientované. Vzniklo v 70. letech 20. století. Část skinheadů - pravicová- si začala říkat Boneheads. Přejímají nacionalistickou myšlenku a začínají mít rasistické a xenofobní názory. Odlišné znaky od původních skinheadů: člen bonehead (nácek) uží čísla 14/18/88 - 14 = 14 slov, které znamenají Musíme dbát o ochranu a budoucnost bílých dě; 18 = postavení písmen v abecedě 1 - A (Adolf), 8 - H (Hitler); 88 = HH (Heil Hitler); + hákové kříže. Skinheadi podporují protirasistickou tématiku a užívají čísla 69, které označuje skupinu Spirit of 69, ta je spjata se vznikem původních Skinheads.

Sex Pistols: velice vlivná punková skupina, která byla založena v Londýně v r. 1975. Existovala pouze 3 roky, za tu dobu vydala 4 singly a jedno studiové album. BBC ji nazvala "nejlepší anglickou punkovou kapelou". Bývají označování jako iniciátoři punkového hnutí ve Velké Británii a prvního generačního rozdílu uvnitř rock´n´rollu. Během své krátké kariéry vyvolali mnoho kontroverzí. Singl "God Save the Queen" byl vydán s 25. výročím královny Alžběty II. na anglickém trůně a je považován za útok na Britskou monarchii a britský nacionalismus. Naposledy se sjednotili pro turné v letech 2002 a 2003. V roce 2006 byli slavnostně uvedeni do rock´n´rollové Síně Slávy, ale ceremoniálu se odmítli častnit a ň nazvali "močí ve víně".

The Exploited: skotská punková skupina, která vznikla v roce 1979 v Ediburghu. Po mnoha personálních změnách hrají dodnes, často je lze spatřit i v České Republice. V rané době kombinovali hardcore punk, oi! a streetpunk, poté přešli na crossover thrash.

Oi! základ v pouličním punku; název vznikl díky písni Oi! Oi! Oi! skupiny Cockney Rejects, což ve slangu znamená "Hej ty!". Velmi agresivní styl s jednoduchou melodií a tvrdými texty. Z oi! hudby se vyvinula rasová oi! neboli White Power, která se hlásí k rasismu.


Kennenlern-Geschichte

14. září 2009 v 21:07 | Kimbbu |  Auf Deutsch
Violet, Klaus und Sunny sind Waisenkinder, weil ihre Eltern wegen Brand gestorben sind. Sunny ist noch ein Kleinkind, das sich mit andere durch die Klänge verständigt. Sie mögen das Bekanntmachen mit allen Leuten. Sie haben so viele Kreaturen kennengelernt, zum Beispiel eine Schlange, einen Matrose, einen Unhold, eine Richterin oder eine Krähe.
Einmal in einer Schule haben sie sogar die Drillinge getroffen, aber dort waren nur zwei von drei Drillinger. Die dritte Drilling hat jemand gestohlen. Die Geschwister haben sich entschieden, dass sie den Drillingen mit Suche nach die dritte Drilling helfen, weil sie sehr freundlich waren.
Am Ende haben sie festgestellt, dass ihrer alten Bekannte das Kind in Haft gehalten hat. Der übel Mann hat eine verwachsenen Augenbraue, einen finsteren Blick und eine Tätowierung an dem Knöchel gehabt. Die Kinder sind doch noch klug gewesen und haben gewonnen. Und die dritte Drilling? Sie ist ebenso gut und freudlich als ihre Geschwister.