Místo zasvěcené nejen severským končinám aneb Manev blir mett før øynene :)
PĚKNĚ VÁS VÍTÁM VE SVÉM KRÁLOVSTVÍ ;D POHODLNĚ SE USAĎTE A ZKOUMEJTE JAK JE LIBO...ČÍM DÉLE, TÍM LÉPE :))) ZDRAVÍ KIMBBU

Květen 2010

AGUA DE ANNIQUE

31. května 2010 v 1:22 | Kimbbu |  Holandsko
Agua de Annique je sólový projekt ex-zpěvačky holandské kapely The Gathering (o nich snad někdy později) Anneke van Giersbergen. Projekt byl zahájen 5. června v roce 2007, hned ten samý den, co Anneke oznámila brzký odchod z kapely The Gathering. Spolu s novými kámoši z bandy dala dohromady několik songů pro první album, které nahráli hned v několika studiích včetně jejího domácího. Několik písní bylo následně zveřejněno na oficiálních stránkách. Anneke spolupracovala například s norskou country popovou zpěvačkou Kristin Fjellseth, se kterou nazpívala píseň "Lost and Found" a která pro ni rovněž napsala skladbu "Sunken Soldiers Ball", kromě toho vystupovala také na některých koncertech AdA. Debutové album AIR vyšlo na sklonku roku 2007. O něco později, v létě 2009, vyšlo album PURE AIR, které obsahuje některé písně z debutu, několik nových skladbiček a coververzi Somewhere od Within Temptation i s hostující Sharon. Toto album se dostalo do holandského albového žebříčku. Na podzim 2009 potom vyšlo další album IN YOUR ROOM.

Anneke hraje jak na klávesy tak kytaru, často vystupuje akusticky v holandských rádiích. Má velice kvalitní krásně zabarvený hlas s širokým rozsahem. Hudba AdA je blízká albu HOME od již zmíněných The Gathering, což je alternativní rockové silně atmosférické album v pohodovém rytmu, atmosférika se tu projevuje kosmickými zvuky. Album AIR mi však přijde takové více "popovější", jemnější, a v současné době ho mám o kousínek radši. Nejradši mám skladbičky Day after yesterday, Lost and Found, Sunken soldiers ball, Yalin, Ice Water a Beautiful one. Kromě toho, že je alternativní rockové atmosférické a popové jsou tu slyšet dost výrazně jazzové prvky. Časté je piánko, akustická kytara a trubka. Anneke mění účes jako ponožky, v současnosti je jaksi do blonďata což se mi tak nezamlouvá. Všimněte si jejích tetováních na obou pažích. Jinak co se týče historie, tak Anneke začala provozovat hudbu v nějakých 16 letech, což je opravdu úctyhodné. Teď jí je kolem 30 a je to jinak skvělá baba a mě už nenapadá, co bych ještě napsala :))) Jinak texty písní jsou především o lásce a vztazích, takže nic prekérního. Potom něco přeložím a teď ještě hážu její fotku...  
ada
live


piano

Epica + Sons of Seasons, Amberian Dawn - 24.10.2009

15. května 2010 v 19:10 | Kimbbu |  Koncerty, akce, cesty...
Po delší době se vracím s reportáží ze zatím posledního koncertu, kterého jsem se zúčastnila. Takže, pěkně od začátku.
Někdy na jaře v minulém roce 2009 se roznesla zpráva, že by se tu měla opět objevit holandská kapela Epica v rámci druhého samostatného koncertu v naší zemině. Nejdříve jsem to měla za nejapný žert, ale když se informace nijak neměnily, připojila jsem se k ostatním věřitelům a koupila si lupen. Oproti minulému roku podražili o 40 korun!!!! Nehoráznost ;D Ale jak jsem se později dozvěděla, přibrali další skvadru do tlupy (abychom si to ujasnily, v minulém roce přijeli s předskokany Amberian Dawn, teď zachovali jako předskokany AD plus ještě německou grupu Sons of Seasons). Takže v závěru to bylo OK.
Koncert se měl konat 24. 10. 2009. Nesmím opomenout, že se tam se mnou chystala opět sestří. Snažila se přemluvit Ondru, aby tam jel s námi, ale nebylo jí to nic platné, vymlouval se, že bude pryč (jak se pak ukázalo, kecy kecy kecy ;D) Problémem číslo 1 byl odvoz, dostat se tam je ještě v pohodě, i když byla sobota, ale nazpátek? Poslední vlak jede ze Zlína o půl 10 a pak až v 5 ráno… Autobusy už vůbec ne. Potom jsme narazily na jednoho džentlmena, který byl ochotný pro nás přijet, takže jsme si docela oddychly. Jenže večer před koncertem nám to odřekl, paráda… Co teď? Už jsem myslela, že z toho nic nebude, každý rok se nám to pokazí, ale silou vůle jsme se vzmužily a vypravily se tam.
Když jsme čekaly v Olomouci na nádraží, šel kolem jistý mladý muž s věrnou Kofolou v ruce (asi nikdo nepochopí ;D) Mám takovej dojem, že zrovna v ten den měli i Baníkovci svou akci, protože když už jsem stály na peróně, ve vedlejším vlaku se jich vyrojilo jako much, bez bezpečnostního zásahu se to samozřejmě neobešlo. Měly jsme pro sebe kupé tak jsme si při rozjezdu trošku békaly, i beze slov ;D A naše pocity před koncertem...sestři se nejvíce těšila na AD, já na SoS, headlineři by tam pro nás ani být nemuseli. Ale jako taky můžou ((:
Ve Zlíně jsme se vydaly starou známou trasou k MoR Café, už se tam kolem rojili i nějací další fanoušci. Jak jsem je poznala? Podle černého stejnokroje. Právě proto jsem se schválně oblékla co nejbarevněji, abych je trošku provokovala ;D A tam, u řeky, s mobilem přilíplým u ucha…BůH!!! ;D Ve skutečnosti to byl kytarista z AD, ale bylo nádherné vidět zase nějakou známou tvář, a všimly jsme si, že má nový přeliv, červený, a tohohle mužskýho prostě žereme. S chichotáním jsme ho míjely a došly před vchod Caféčka.
Letos byly dveře překvapivě zamčené, a fanoušci se začali scházet překvapivě brzy. I když jsme přijely v brzkém odpoledni, už jich tam několik stálo. Když nebylo možno jít dovnitř a venku bylo poněkud chladno, rozhodly jsme se jít do nákupního centra. Za chvilku jsme se ale stejně vrátily, protože co v obchodě?
A pak jsem došla poznatku, že tam jsou i fanoušci ze Slovenska a dokonce z Maďarska! Světe, div se. Jestli jim to za to stálo, táhnout se sem z takové dálky. Známé tváře z minulého roku se nedostavily, zato se objevily snůšky nejrůznějších charakterů. Musím podotknout, docela podivuhodná sebranka, ti Češi :))
To už jsme se nacházely vevnitř v předsálí, sedly jsme si ke zdi a svačily. A kolem v jednu chvíli prošel Mark Jansen a poněkud se řehnil ;D Nevím čemu. Kromě něho se tam mihl ještě milenecký pár Simone a Oliver. Dobrou hodinu jsme mohly poslouchat zvukovou zkoušku kapel, nejvíc se mi vryla do paměti ta od SoS, protože tam nějaký chlápek pořád opakoval do mikrofonu ein zwei drei kůň…no, něco v tom smyslu ;D
Nevím, co se tam objevilo za zrádnou bestii, ale zatímco jsme čekaly před zamčenými dveřmi, někdo vpustil určitou skupinu lidí zadním vchodem, a když jsme se konečně dočkaly vpuštění, už tam bylo  klubko nalepené na pódium, takže i když jsme tam byly první, k pódiu jsme se nedostaly. V první řadě stáli dokonce i ti Maďaři a jakési labilní fanynky. Holky, co se hrnuly zaráz s námi, to pojaly jako závod, jedna si přišlápla sukni a natáhla se na zemi, prostě sranda ;D Pak tam ještě skoro hodinku pouštěli hudbu z rádia, připravovali pódium, kontrolovali dav… Normálně, nějaká slečinka si tam zapálila, i když tam byl jasný nápis Nekouřit! Už tak se tam nedalo dýchat, v místnosti bez oken a větrání. Nejhorší bylo, že bez přístupu k jevišti jsme si ani neměly kde odložit věci, takže jsme si to musely pohodit k nohám, dost nepraktická záležitost.

Po osmé hodině se rozezvučely první tóny The Place Where I Hide a na scéně se objevili členové Sons of Seasons, této německé metalové kapely s prvky jazzu a klasické hudby. Zpěvák Henning Basse byl okouzlující, jestli se to dá říct o někom, kdo se směje jak Satanáš, dokonce tak i vypadá (tedy aspoň v mých snech ;D). A u této kapelky mě doopravdy naštvalo, že nestojím vepředu, protože miláček Henning přišel k té Maďarce, vzal ji za ruku a políbil, málem jsem omdlela, když jsem to viděla… Pak tam ještě přišel k jednomu klukovi, ale ten asi nechápal, co po něm chce, takže si nějak jenom přiťukli paroháčema :-)) A co zahráli…kromě již zmíněného intra potom ještě Gods of Vermin, Shadow of the Dead Man, Blind Man's Resolution, Fall of Byzanz, Fallen Family a Belial's Tower. Zklamalo mě, že nezahráli mou oblíbenou Wheel of Guilt, a pak jsem docela počítala s tím, že si střihnou se Simone Wintersmith, když tam byli všichni spolu, ale asi si zachovávali moment překvapení až na vystoupení Epicy.
Mezi jejich vystoupením a vystoupením finských Amberian Dawn byla aspoň půlhodinky pauza. Závistivé kozy rozpoutaly dusnou atmosféru, pomlouvaly kvalitu zpěvu zpěvačky Heidi z AD a citelně to bylo znát na vřavě a ovacích. Zatímco při SoS byl řev více než slušný, u AD to umdlívalo. Spravilo se to až u hitovky River of Tuoni, protože tu zná snad úplně každý. Takže zahráli tohle a pak ještě Valkyries (kterouž miluji), My Only Star a Evil Inside Me ze starého alba a z toho nového hráli He Sleeps in a Grove, Incubus (bombastický kousek), Kokko - Eagle of Fire, Shallow Waters, Sons of Seaven Stars, Snowmaiden a Lionheart. Slušná dávka na to, že byli jen předskokani. Abych nezapomněla, přibrali do svých řad dva nové členy, už tam není mušketýr ale jiný klávesák, buhééé, a pak mají nového kytaristu, ďáblovo kvítko, opravdu kus ;D
Tak, a na závěr po delší pauze přišla Epica za zvuků Samadhi prelude. Nejdříve si tam za obrovského řevu nastoupili a představili se jen chlapci, pak zazněly tóny Resign to Surrender, kytary, Markovo sólo, a při refrénu přihopsala Simone a hned zpívala, takže se nedalo ani pořádně jásat. Postupně odehráli ještě Sensorium, Martyr of the Free Word, Fools of Damnation, nádhernou a Markovu nejoblíbenější třináctiminutovou Kingdom of Heaven, Mother of Light, Obsessive Devotion, baladickou Tides of Time, Quietus a opět The Phantom Agony, kterou si upravili do diskotékové podoby, začátek jsem vůbec nepoznala. Dalo se očekávat, že přijde nějaký přídavek, takže po dohrávce všichni zmizli, potom se ukázal jen Coen a nechal se prosit. Prahl po pořádném skandování, prý je to oproti Pražákům z předešlého večera slabotina. Když už nás mučil dostatečně dlouho, ukázali se ostatní a zahráli ještě Cry for the Moon, Sancta Terra a Consign to Oblivion. Pak už bylo definitivně finito. Holka vedle mě mi pořád do obličeje mrskala svoje háro, ale jinak to nemělo chybu. Řeknu to asi takhle, v závěru ze mě úplně lilo a byla jsem totálně ochraptělá. No vidíte to, Epica má také nového kytaristu, protože odešel Ad Sluijter, ale nový kytarista je rozhodně k světu. Mám prostě slabost pro vlasáče ;D
Konec byl někdy před půlnocí, a pak jsme musely hned valit pryč, protože na nás už nějakou dobu čekal v autě dědeček s mamikou. Celá budova se prý otřásala v základech. Stihla jsem si jen nechat strčit do ruky leták o vydání nového alba Sons of Seasons, a jsem úplně blbá, protože tam dávaly podepsané plakáty SoS a nevzala jsem si… Trochu mimo ale co už. A pak už jen hodina a půl jízdy autem noční krajinou zpátky do reality ;D

Podzimní elegie

11. května 2010 v 19:51 | Kimbbu |  Hodina poezie
Na podzim

Na podzim slétá se stoletá mouka
Na podzim svléká se syrová louka

"Někdy jsem tě opravdu potřebovala…"

Na podzim zvedá se sinavá straka
Na podzim obkrouží bledého draka

"Kam odvál tě čas, nepochopím…"


Zrcadlo života

Divadlo na stráni
Zrcadlo zavání
Tajemnou hrozbou
Tajemnou prosbou

Smrt nablízku čeká
A mladý květ se leká

Rosa třpytí se v úžlabině osudu
V kalichu zvonce

Symfonie rodí se za rozbřesku
Myslím že nemá konce

Bude znít navěky
Jako píseň nočního motýla, zemního tuláka

Píseň písní nese se
Ozvěnou noci po lese

Bylinu, jestřába, všechny tu osloví
A cestu na smrt pomalu hotoví


Srdce zvonu

Létá listí, kaluž čistí
Modlitební knížka
Blesk a hrom a padá zvon
To je ale výška!

Bim-bam bim-bam

Tu káže zvěst jak skřípá pěst
A na zem sedá tma.


Umělé růže - mrtvé růže…?

U hřbitova lesní cesta,
hbitý kontejnerista.
Růže přírodu odmítnout chtěly,
marnou umělinou zaváněly.
Trn.