Místo zasvěcené nejen severským končinám aneb Manev blir mett før øynene :)
PĚKNĚ VÁS VÍTÁM VE SVÉM KRÁLOVSTVÍ ;D POHODLNĚ SE USAĎTE A ZKOUMEJTE JAK JE LIBO...ČÍM DÉLE, TÍM LÉPE :))) ZDRAVÍ KIMBBU

Září 2010

A to je nějaký vtip? (Dagsson)

22. září 2010 v 11:18 | Kimbbu
Teď jsem strávila veselou hodinku s touto knihou kreslených vtipů od islandského "básníka komedie" Hugleikura Dagssona zvaného Huggy. Báječná věc na odreagování. Nejvíce textu skýtá předmluva, kterou napsal Huggyho kamarád od dětství, a prozrazuje mnoho věcí na autora, o němž si jinak více nemáme kde přečíst.

Knížka je tradičně plná islandského černého humoru (slovo islandského bych zdůraznila), který podtrhuje pořádná dávka zvrácenosti a morbidity. Jako ústřední motivy (které se na první pohled zdají úplně všední, avšak vzhledem k tomu, co bylo řečeno předtím, tedy že jsou plné zvrácenosti, zdání může klamat) se tu objevují: mezilidské vztahy, stiptérky, sebevrahové, alkoholici, feťáci, švédská trojka, křesťanství, hákové kříže, mystické bytosti (andělé, ďábel, Bůh, Smrtka, duchové, Santa Claus či mořská panna), šikana ze strany rodičů i dětí, politika, vědecké vynálezy, sekty, feminismus a různé parodie (It's raining men, hallelujah; Titanic; Fantastická čtyřka...).

Cituji úryvek z předmluvy:
"Huggyho hlavním motivem napříč jeho monumentálním dílem bylo neštěstí a smích, který dokáže vyvolat, pokud postihne někoho jiného. Smích a zábava jsou přirozenými reakcemi lidí, kteří si uvědomí, že jim samotným tragédie neublížila. Čím horší, tím lepší."

Napsali o Dagssonovi:
  • Proti konceptu cimrmanovského "šrapnelu" přináší islandský divous přímo kobercový nálet po čertech vtipných nehorázností, které pronášejí dětsky naivní postavičky. (Jan Nejedlý, Lidové noviny)
  • Kolega Vyčítal říkával: "Ty voe, já se s tím seu, a ty to máš za chvilku načmáuaný, a ještě za to chceš peníze!" Škoda, že někdy neseděl s Islanďanem Hugleikurem Dagssonem. Musel by uznat, že se s tím kreslením oproti němu ještě dost nadřu. (Marek Douša, Reflex)
  • ...skloubení absurdna a brutality, která si nebere servítky s ničím... (Tomáš Kouřil)
A na závěr jistě potěší malá ukázka :))) : 
Dagsson1
Dagsson2

Upozornění na islandský film

15. září 2010 v 20:49 | Kimbbu |  Ostatní
V pátek 17. září se bude promítat na ČT1 ve 22:50 film islandského režiséra Baltasara Kormákura "Severní blata" (Mýrin) - je dost možné, že je to podle knihy Arnaldura Indridasona, která se jmenuje úplně stejně. Žánr - mysteriózní krimithriller nebo krimidrama. Dozvěděla jsem se o tom z časopisu Respekt, kde taky píšou, že byl před 4 roky oceněn hlavní cenou Křišťálovým globusem na festivalu v Karlových Varech. Zápletkou je kromě mnoha jiného dávná záhadná smrt malé holčičky. Zaručuje jedinečné prvky typické pro ponurou atmosféru Skandinávie - depresi, zvrácenost... Jeden chlapík tam pojídá syrový skopový hlavy, potom tam bude nějaký zneužívání a samozřejmě vražda. Od Kormákura jsem už jeden film viděla, takže věřím, že tenhle kousek je taktéž zdařilý, o čemž napovídá i to ocenění.

Švédská konverzace

11. září 2010 v 10:01 | Kimbbu |  Švédsko
...aneb co si počít, když se najednou ocitneme ve Švédsku a nevíme si rady.

Abychom se co nejlépe předvedli, musíme slušně pozdravit, třeba:

Hej! Ahoj.
God morgon! /gu:'moron/ Dobré ráno.
God dag! /gu:'da/ Dobrý den.
God afton! /gu:'afton/ Dobrý večer.
God natt! /gu:'nat/ Dobrou noc.
Adjö! /ajö:/ Nashledanou.

Zdvořilostní fráze:

Tack! /tak:/ Děkuji.
Tack så mycket! /tak:so:myk:et/ Děkuji pěkně.
Förlåt! /fö'lo:t/ Promiňte.

Nezbytná konverzace:

Ja/nej. Ano/ne.
Hur kommer jag till...? /hür'komr ja: til/ Jak se dostanu k...?
Hur lång tid tar det? /hür long ti:d ta:r det/ Za jak dlouho?
Hur långt är det till...? /hür longt ä: de: til/ Jak daleko to je k...?
Var kan jag fä...? /va:r kan ja: fo:/ Kde dostanu...?
Jag behöver... /ja: be'hö:vr/ Potřebuji....
Jag skulle vilja ha... /ja: sku:le'vil:ja ha/ Chtěl/a bych...
Har ni? /ha:ni:/ Máte...?
Hur mycket kostar det? /hür'myke:t'kostar de:/ Kolik to stojí?
Det tycker jag (inte) om. /de:'tyker ja:('inte)om/ To se mi (ne)líbí.
Finns det något billigare (bättre)? /fins de'not biligare (bätre)/ Máte něco levnějšího (lepšího)?
Vad heter det på tyska (engelska)? /va:'hetr de: po: tyska ('äng:elska)/ Jak se to řekne německy (anglicky)?
Talar ni tyska, engelska? /ta:lar ni:'tyska, 'äng:elska/ Hovoříte německy, anglicky?
Jag förstår inte. /ja:fö:rštó:r inte/ Nerozumím.
Vad är klockan? /va: ä:'klok:an/ Kolik je hodin?

Tomas Alfredson

10. září 2010 v 20:23 | Kimbbu
Ať vejde ten pravý (Låt den rätte komma in) - 2008

Baltasar Kormákur

10. září 2010 v 20:23 | Kimbbu
Svatba za bílé noci (Bruðguminn) - 2008

Fridrik Thór Fridriksson

10. září 2010 v 20:23 | Kimbbu
Andělé všehomíra (Englar alheimsins) - 2000

Juha Wuolijoki

10. září 2010 v 20:23 | Kimbbu
Legenda o Vánocích (Joulutarina) - 2007

Lukas Moodysson

10. září 2010 v 20:23 | Kimbbu
Mamut (Mammoth) - 2009

Working guest - jak lákavá nabídka

7. září 2010 v 22:25 | Kimbbu |  Kimbbu (o mně)
Dneska jsem najela na stránky vědecké knihovny a objevila funkci "návrh na doplnění knihy", takže jsem se rozhodla, že jim navrhnu, aby dokoupili knížku Kari Hotakainen: Chrám svatého Izáka, páč to tam ještě  nemají, ale když jsem došla k tomu, abych jim napsala přínos dokumentu pro knihovnu, tak mě nic nenapadlo, poněvadž Kariho si vždycky přečte max. 5 lidí, takže to musím sehnat někde jinde.

Co je však důležité, jak jsem vyhledávala tu knihu, dostala jsem se na stránky Severských listů, a tam jsem našla článek "Práce v Norsku pro mladé". Je už ale hodně let starý, tudíž nevím, jestli nabídky tohoto typu stále ještě platí, když navíc proběhla ta strašná ekonomická krize. Dodalo mi to však inspiraci, takže jestli mi neklapnou plány na příští léto, zkusím napsat do té agentury a pojedu pracovat na farmu do Norska ;D Na příští léto už mám ale asi 3 varianty plánů.

Kdyby někoho zajímaly záležitosti ohledně mého studia, tak jsem už byla na tom zápise, poznala jsem svou budoucí studijní poradkyni - ohromně sympatická osůbka, takže se snad nemusím bát otravovat ji s blbostma - asi hodinu a čtvrt jsem proseděla ve třídě a poslouchala její výklad, po tak dlouhých prázdninách mě to neuvěřitelně vyčerpalo. Zjistila jsem konečně, co teda budu studovat, a celkem jsem spokojená, až na logiku - to je jako předmět. Latinu mi naservírovali bez ptaní, a jinak to bude samá filozofie, historie, křesťanství, jazyky a religionistika. Od dalšího semestru se už budu moct konečně věnovat tomu umění. Takže to vidím tak, že v nejbližší době si přečtu maximálně "Sofiin svět" a "Pipi a Sokratés".  

Mimochodem, znáte někdo tu písničku od Apocalypticy, kde zpívá Martička Jandová? Jmenuje se "Wie weit" a vyšla na stejnojmenném singlu. Drsná. Fakt hledím, kam to může jedna čéška dotáhnout ;D

Vyplnila jsem dotazníček (zdroj - anglické stránky)

7. září 2010 v 22:17 | Kimbbu |  Kimbbu (o mně)
1. Umíš plivat?
-Snad ano, ale na žádné lámání rekordů bych to neviděla.
2. Kdy jsi naposledy udělal/a kotrmelec?
-Ve škole na jaře, když jsme dělali gymnastickou sestavu - těláku jsem se už naštěstí zbavila.
3. Kdy jsi naposledy běhal/a jak nejrychleji umíš?
-Ve škole při tělocviku, ale rozhodně jsem to nepřeháněla tak,že bych měla vypustit duši, tělákem jsem spíš proplouvala. A nebo, teď jsem si vzpomněla, že jsem běžela, když se rozpršelo.
4. Jaká je tvoje první vzpomínka v životě?
-To jsem byla hodně malá, a ani nevím, která vzpomínka je nejstarší, to bych musela podstoupit hypnózu. Ale třeba, když jsem měla rok nebo dva, byli jsme na návštěvě u tety v Jeseníku a tam jsem se poblila. Potom si pamatuju na prababičku a pradědečka, ještě než umřeli. A babičku, jak ještě kouřila,což už léta nedělá.
5. Už sis někdy zlomil/a kost? Jestli ano, jakou?
-Nee, nikdy v životě, ani malíček.
6. Používáš zubní nit, navštěvuješ pravidelně zubaře a bojíš se zubařských procedur?
-Zubní nit jsem si kdysi koupila, ale použila jsem ji jen párkrát, k zubaři chodím 1-2krát za 2 roky a zákroků se nebojím, zubařka mi v podstatě už několik let nic nedělala, maximálně mi brousí zubní kámen.
7. Kdy sis naposledy pustil/a audio přehrávač?
-To už vůbec neposlouchám, spíš jenom MP3 přehrávač a občas si pouštím hudbu v počítači.
8. Kdy sis naposledy pustil/a video přehrávač?
-Video jsme nikdy neměli, nejčastěji se dívám na počítači, a občas na DVD.
9. Byl/a jsi někdy okraden/a?
-Jednou mi jedna známá vzala peněženku i s mou sbírkou lístků a pár korunama, vybrala prachy a peněženku vyhodila - ta měla větší cenu než ten obsah. Jinak třeba, když jsme jednou přijeli s velkým nákupem a měli jsme ho chvilku bez dozoru na chodbě, tak přiběhla jedna stará babka, a to vám povím, že důchodci se vážně nezdají, vzala kuchyňské utěrky a pelášila pryč.
10. Umíš plavat? Jestli ne, chtěl/a bys umět?
-Pokoušela jsem se o to, ale jaksi se nemůžu při plavání nikdy moc hnout z místa.
11. Umíš zpívat? Zpíváš někdy? A rád/a?
-Myslím, že umím, zpívání miluju a zpívám dennodenně.
12. Jak nejdéle jsi vlastnil/a jedny boty?
-Možná tak 3-4 roky, zimní boty do rozpadnutí.
13. Potkal/a jsi někdy slavnou osobu? Koho?
-Když nepočítám hudební akce, kde je ta konfrontace fakt cílená, tak Fridrikssona na ulici nebo Pepu Klímu u rohlíků.
14. Kdy ti naposledy tekla krev z nosu?
-Asi nikdy, na tohle fakt netrpím.
15. Kam nejdále jsi cestoval/a? (Můžeš udat vzdálenost nebo dobu cesty.)
-Na Slovensko do Liptovského Mikuláše - to je ode mě asi 300 km.
16. K jakému divokému zvířeti by ses rád/a dostal/a blízko, kdybys věděl/a, že ti neublíží?
-Jednoznačně by to byl vlk, protože je zbožňuju.
17. Zkoušel/a jsi někdy pěstovat vlastní ovoce nebo zeleninu?
-Když jsem byla mladší, tak jsem pěstovala v mističce na okně výhonky, a fakt byly dobrý na chleba.
18. Jaké je tvoje dědictví?
-Mám docela dost knih, některé pro mě znamenají trochu víc, podle toho, jestli je to srdeční záležitost, takže asi kvůli nim sepíšu závěť. Jinak nic zajímavého nevlastním, auto ani stavení nemám, notebook tak úplne nefachčí, možná tak sebe bych mohla věnovat na zkoumání.
19. Kdy jsi naposledy zadržoval/a dech?
-Nevím, co bylo dřív, buď jsme něco měřili ve škole, ale často zadržuju dech jenom tak pro srandu králíkům, když dělám nějaký pokusy.
20. Už ses někdy objevil/a v televizi, na jevišti, v novinách nebo v rádiu?
-Na jevišti jsem se ocitla akorát v rámci ZUŠky a v novinách jsem byla tak napůl.
21. Co znamená tvoje jméno?
-Moje jméno pochází z Japonska a znamená pupen nebo květ.
22. Kdy ses naposledy ocitl/a v nemocnici? Navštívil/a jsi někoho nebo jsi tam sám/a ležela?
-V nemocnici jsem sama nikdy neležela, ale když byla mladší sestra ve 3. třídě, byla tam se slepákem, tak to jsme ji navštívili. Když jsem byla v 1. třídě, byla jsem tam jednou na zašití hlavy, páč jsem spadla z kolotoče.
23. Jak je to dlouho, co jsi naposledy plakal/a?
-Tak to já dělám docela často, páč se mi mění emoce jako aprílové počasí.
24. Obdržel/a jsi někdy trofej nebo nějaké jiné ocenění?
-Na základce jsem vyhrála ve výtvarné soutěži nějaké pomůcky, a jinak moc nevyhrávám.
25. Kdybys mohl/a večeřet s nějakou osobou v historii, co byste jedli?
-Tak to bych asi něco uvařila, a záleželo by na tom, na co bych měla zrovna chuť, dokázala bych uvařit cokoli, klidně i maso, přesto že ho moc nejím. Čekala bych spíš otázku, s kým bych chtěla večeřet.
26. Kdy jsi naposledy vylezl/a na žebřík?
-Když jsem byla v určitém věku, tak jsem strašně ráda lezla na stromy, a babička měla jeden extra dlouhý žebřík opřený o nějaký ovocný strom, na ten jsem ráda šplhala, ale nevím, kdy naposledy jsem byla na žebříku.
27. Stala se ti někdy nějaká dopravní nehoda?
- Jednou mě srazil muž smavé pleti při východu z parku na chodníku, jaksi nezvládl řízení, páč měl jistou látku v krvi, a děsivě couval, takže to najel do mě a přimáčkl mě na zeď. Jelikož mám pevné kosti po dědovi, měla jsem z toho akorát menší modřinu na koleni.

Dan Bárta & Illustratosphere 28.8.2010 Uničov

7. září 2010 v 12:06 | Kimbbu |  Koncerty, akce, cesty...
Koncert Dana Bárty a Illustratosphere mě nadchl víc, než bych bývala předpokládala. Lístky jsem si koupila radši v předprodeji, kdyby pak náhodou už nebyly k mání, ale ve skutečnosti se daly sehnat ještě na místě. Koncert se měl konat už 10. srpna, ale byl přeložen na tento den, protože byl Dan údajně nemocný, mimoto se během vystoupení přiznal, že mu to přišlo vhod, páč mohl jít díky tomu na koncert svého oblíbeného interpreta a ještě ušetřil za cestu, protože v tu dobu jel tímto směrem a nemusel se vracet - upřímnost nadevše ;D

Takže jsem se na tento koncert, který proběhl v městském kině Družba, vypravila s kamarádkou, která zrovna vyčerpaná přijela z ciziny. Vyšly jsme o třičtvrtě hodiny dřív, abychom ulovily lepší sedadla, ale stejně byl už ten lepší střed zabraný, takže sice jsme seděly (ano, seděly!!! jak nezvyklé pro koncert) v první řadě, ale spíš na okraji, takže jsme si div nevykroutily krky. Předtím se k nám ještě přidala "sestřenice", kterou jsem vůbec nečekala, a na místě jsem potkala ještě další známé tváře. Takže jsme si sedly uvnitř a pět minut před začátkem mi psala sestra, jestli jsou ještě lístky, že by se taky přišla podívat (zrovna odněkud přijela), tak přišla a podržela jsem jí fleka. Nějak zvlášť jsme illustatospherskou hudbu neznaly a musím říct, že nás do jednoho naprosto okouzlila. Už jsem si sehnala veškeré jejich nahrávky :))

Jak bývá zvykem, začali hrát asi s desetiminutovým zpožděním, tzn. 19:40. Bez nějakého úvodu přešli ihned ke svým instrumentům a začali hrát. První zazněla báječná skladba "Eleisure Suite". To je tak bombastická věc, úplně fascinovaně jsem poslouchala a nestačila se divit. Po celou dobu koncertu jsem si musela s nimi podupávat do rytmu. Styl jejich hudby - jazz s menšími vlivy rocku. Po jedné nebo dvou skladbách se Dan ujal slova a všimla jsem si, jak je to bystrá a zajímavá bytost. Potom už uváděl téměř každou písničku a všechny dokázal pobavit a zaujmout. Za zmínku stojí jeho ladné pohyby a podupávání. Musím říct, že v současné době mu to sluší asi nejvíc. Kromě toho vlastní jeden z nejkrásnějších hlasů v České republice s mimořádným rozsahem, což dokázal při skladbě "Malé Ólala" a jejím improvizovaném sólu. Píseň "Vlčák" uvedl jako folklórní kousek z uničovského kraje (slyšela jsem, že ji umísťuje pokaždé do toho  kraje, kde zrovna vystupuje). Mezi slovem se samozřejmě zmínil i o své veliké vášni, vážkách, které jezdí fotit všude po světě, vydal dokonce i fotoknížku spolu s dalším vážkofanatikem. Jelikož jsem jejich hudbu slyšela asi poprvé, nerozeznala jsem písničky podle názvů, ale zapamatovala jsem si je sluchem, takže pro představu hráli kromě již zmíněných tyto skladbičky: "Za poryvů", "Stmívání", "Dech", "Nejen Ian", "Pánví", "Kontrabásník", "Moje vina" ("chraplavá"), "Němá éra", "Divení" a přídavek "Předpokládám", zbytkem už si nejsem jistá, přece jenom, slyšela jsem to prvně :)) Na konci Dan shodil košili, a během vystoupení zkoušel kvalitu podlahy našeho kina, páč tam byla jakási vyvýšenina a houpalo se to.

Báječné, úžasný zážitek, kluci si zaslouží obdiv a veliký potlesk!!!

Složení Illustratosphere: Dan Bárta - zpěv; Robert Balzar - baskytara, kontrabas; Stanislav Mácha - piana; Filip Jelínek - klávesy, perkuse; Jaroslav Friedl - kytary; Jiří Slavíček - bicí 

Potom jsme šly jejich vystoupení zapít, abychom tu eufórii nějak usměrnily.

P.S.: Na podzim vystupuje Dan Bárta hned dvakrát v Olomouci, takže o tom velice silně uvažuju :)))  
žbrumt

Prázdné cesty

6. září 2010 v 21:32 | Kimbbu
rosa liksom
"Prázdné cesty" jsou výborem dvou povídkových sbírek, a to Unohdettu vartti (1986; Zapomenutá chvíle) a Tyhjän tien paratiisit (1989; Ráj prázdných cest) finské spisovatelky, fotografky a výtvarnice Rosy Liksom. Vlastním jménem se jmenuje Anni Ylävaara a pochází z laponského města Ylitornio. Povídky jsou jedním slovem neuvěřitelné; drsné, stručné a výstižné, musím smeknout. Rosa mi svým stylem trošku připomíná jiného finského autora, Petriho Tamminena, zvláště pokud se zaměříme na jeho povídky. Četla jsem ji s velikým apetitem, dokonce ani při vyučování jsem se od toho nemohla odtrhnout. Každá z povídek představuje jednu osůbku lišící se svou osobností od ostatních (představují se jak úplně všední lidé, tak psychopatologické jevy), a pokaždé se styl psaní odráží na mentalitě a morálce dané osoby, poněvadž vypráví z pohledu této osoby, takže pokud se jedná o nějakého "blboňka", objevuje se mnoho gramatických hrubek, nespisovných výrazů a znaky zaostalého myšlení, naopak zase u "inteligenta".  

Vybrala jsem ukázečku, kterou nám četl pan učitel při hodině češtiny, je to jedna celá povídka:

VŠECKO TO ZAČLO, eště mi nebylo ani vosum. Jednou takhle sedim v obejváku na křesle a koukám, jak máti něco klohní u sporáku. A tehdy mi to napadlo vůbec poprvý. Udělalo se mi úplně blbě a jako by se mi v hlavě rozsvítilo. Vona mi máti u toho sporáku připadala jako ňákej mutant, karikatůra či co. Natuty to začlo tenkrát, a čím sem starší, je mi porád víc jasný, že mám pravdu. Nenávidím všecky ženský. Nenávidím každou ženskou, kterou potkám na ulici, v parku, na polní cestě nebo na chodbě ouřadu. Hnedka mi naskočí husí kůže, dyž se jí musím podívat do vočí nebo s ní dokonce prohodit pár přátelskejch vět. Já teda s nima mluvim, za ty roky už na to mám grif. Pro mě nejni problém oslovit nebo se dokonce usmát na neznámou ženskou, ale ten pocit hnusu je ve mně furt. Podle mýho by se každá ženská, co se eště hejbe, měla srazit ze zemskýho povrchu pryč. Představuju si jenom mužskej stát. Bylo by to vohraničený území, tak akorát velký a bohatý na přírodní suroviny. Všecko by se tam měřilo podle pyje. Vo co by byl větší, vo to by měl majitel větší moc. Ze ženskejch se mi chce tak akorát blejt. Ostatně i z vědeckýho hlediska sou prej jednodušší. Může mi někdo říct, co je asi tak zajímavýho na těch našich slizkejch votvorech, z kterejch akorát vytejká krev? Co s těma našima roztlemenejma pyskama a smradem z podpaží? Dyť je to vo nás jediná pravda. Já sem teda pro to, aby se vod Novýho roku přijal zákon, podle kterýho by se každýmu miminu ženskýho pohlaví uřízla hlava rovnou v porodnici. Bylo by to naprosto hygienický a koneckonů i přirozený.***

Rozhodně vřele doporučuju!!!!

Teorie sraček (Paskatoria)

6. září 2010 v 11:51 | Kimbbu
paskateoria
"Co je to ta teorie sraček Hannua Wiklunda?" zeptal se Repe.
"Ne Wiklunda, ale Wikholma," opravil ho Kössi. "Východiskem teorie sraček je prdění. Lidi pořád vypouštěj prdy, od začátku dějin, za miliony let to dělá tisíce miliard prdů. S každým prdem se uvolní smrad, víc nebo míň. Smrad se skládá z několika molekul hovna. Ty molekuly někam stoupaj a shromažďujou se. Nikam nezmizej. Až jednou nastane ten den, kdy se nám to všecko vylije na hlavu. A že je toho hodně, opravdu hodně. Utopíme se ve sračkách."
"Skvostná teorie," řekl Hasse. "Kruci, ta je skvostná."
"Oficiální věda teorii sraček neuznává," řekl Kössi.
"Vsadím se, že se jí na to nikdo neptal," řekl Mauri.
"Kdo je Hannu Wikholm?" zeptal jsem se.
"Nevím," řekl Kössi. "To neví nikdo. Ani on sám."

To byla malá ukázka na úvod :))

Teorie sraček, i když se to může podle titulku zdát jako vědecké pojednání, je ve skutečnosti beletrické dílko finského autora jménem Arto Salminen. Arto už bohužel není mezi živými, zemřel ve věku 46 let (v roce 2005) na náhlou mrtvici. Příběh se odehrává v mediálním prostředí bulvárního tisku. Sice se jedná o černý humor, ale drsný styl autorův si oproti odlehčeným formám černého humoru moc servítek nebere. Hlavní postava, redaktor Antti Suurnäkki, se snaží porozumět podsvětí a bojovat proti zlu helsinských (eh??) ulic. Tajemným bodem celého příběhu, o jehož smyslu a funkci se můžeme jenom dohadovat, je podivný slepý bezdomovec na ulici, který pronáší věty plné filozofického podtextu.

Knížka mě nehorázně bavila, poněvadž pojednává o tom, co se děje v podsvětí a žádná věc pro ni není tabu. Příběh otevírá věta: "Jasmine si při souloži prdla.*" To si pamatuju dodnes, ač jsem to četla už v zimě. Jasmine je milenkou Anttiho Suurnäkkiho a na první pohled se jejich vztah zdá úplně běžným, ve skutečnosti se však za tím skrývá mnohem víc, což ovšem tuší jen Jasmine.

*Jasmine velice ráda konzumuje zelí takže proto.

Plavovláska/Už nikdy nebude zítra

5. září 2010 v 21:15 | Kimbbu
kultakutri
Nikdy jsem od Miky Waltariho nic nečetla, ale po přečtení této publikace určitě sáhnu po dalších titulech, až bude čas :)) Jelikož jsem si přečetla i doslov od Violy Parente-Čapkové, obohatila jsem se rovněž o historické pozadí vzniku obou "malých románů" a dokonce i, což bych nečekala, historické reálie válečného období ve Finsku, čehož si moc cením.

"Plavovláska"(Kultakutri; překlad Markéta Hejkalová) předčila veškerá má očekávání. Vypráví příběh sličné plavovlasé prostitutky Maire, jejíž osud byl určován mnoha událostmi už od jejího početí. Maire byla plodem nechtěným a nemanželským, což jí její nevlastní otec dával patřičně najevo. Buď ji naprosto ignoroval, nebo ji přehnaně hlídal. Maire potom shodou okolností uteče z domova a vydá se ne účelně na dráhu prostitutky. Když si po několika letech pekla trochu přilepší a najde svou životní lásku Torstiho, nečekaně se jí opět zhroutí svět. Žádoucí trest už je pak jenom dozníváním pohaslého života. Knížka vznikla již v roce 1947, ale kvůli svému smělému obsahu nebyla vydavateli uznána. Objevují se tu rysy typické pro Waltariho romány, tedy láska, vášeň, provinění a pokorné přijetí trestu za účelem ulehčení svědomí.

Tyto motivy se objevují rovněž v druhé próze "Už nikdy nebude zítra" (Ei koskaan huomispäivää; překlad Viola Parente-Čapková), kterou Waltari napsal v rámci soutěže o nejlepší malý román roku 1937. "Plavovlásku" jsem přečetla jedním dechem, "Už nikdy nebude zítra" se už trochu táhlo, ale i tak mají obě prózy zajisté co říct. Jde však o to, že 1. próza je poutavější, svěžejší a krásně odsýpá, kdežto děj 2. prózy tak trochu stagnuje. Hlavním hrdinou je muž zralého věku a jeho milenka ledové krásy, oficiálně manželka jeho šéfa, a ústředním motivem tajný výlet milenců za město, při kterém srazili a usmrtili malého chlapce. V celém příběhu se pak ozývá svědomí nad nešťastným činem, které vyvrcholí mužovou obětí. Občas táhnoucí se děj prolínají vzpomínky na válečné období a životní chyby, které muž napáchal. Charaktery postav se postupně očividně rozkládají s přičiněním vnitřního utrpení. Titul odkazuje na fakt, že zítřek pro nás už nikdy nemusí nastat, tak bychom měli žít převážně dneškem.